martes, mayo 10, 2016

Petr Borkovec / La entrada















La entrada a la cueva era como un gigante
mejillón azul medio abierto.
“¿Lo has comprobado?”
me preguntaste
y en el hombro te empezó a temblar mi sombra violeta.
“No estarás de acuerdo” te respondí,
“pero ya no quiero escribir poemas.
Quiero que me disculpen, estoy enfermo, lo haré luego.
Lo que quiero – es entrar ahí. Y los versos,
nada más como esas manchas
brincoteando en tu boca”.
El mejillón bostezó. Yo sabía que lo estabas viendo.

Petr Borkovec (Lounovice pod Blaníkem, República Checa, 1970), Periódico de Poesía, N° 88, Universidad Nacional Autónoma de México (UAM), abril de 2016
Traducción de Tereza Vitkova


Vchod

Vchod do jeskyně byl jak obří                     
napůl otevřená slávka jedlá.                       
„Ověřil sis to?“ zeptal ses mě                       
a na rameni se ti rozklepal můj fialový stín.          
„Budeš proti,“ odpověděl jsem,                    
„ale já už nechci psát básně.                              
Chci být omluven, jsem nemocný, budu příště.             
Co chci – je vlézt tam. A jestli verše,           
tak takové jako ty skvrny,                         
co se ti plácají u pusy.“                              
Slávka zívla. Věděl jsem, co vidíš.          

No hay comentarios.:

Publicar un comentario